Celá soutěž ale nezačala slavně. Prostory hotelu, ve kterých se celá soutěž nově pořádala, nebyly úplně ideální. „Když jsme s Káťou přišli na sál, zhrozili jsme se. Všude plno lidí, málo prostoru, malý parket, špatné osvětlení, nedýchatelno a do šatny nešlo ani vkročit, natož si tam dát věci. Měli jsme chuť se otočit a žádnou soutěž nejet.“ říká Martin Tojnar. „Vůbec se mi tančit nechtělo. Oblékla jsem si černé šaty, které přesně vystihovaly moji náladu, a těšila se, až budu doma.“ dodává Kateřina Jozífová.
Zprvu tedy vypadal jejich cíl, umístit se do 20.místa kvůli bodovému zlomu, dost vzdáleně. Už na začátku soutěže ale zjistili, že to nebude tak hrozné. „První kolo předčilo naše očekávání. Tančilo se nám dobře i přesto, že bylo na parketu docela těsno. Vlastně jsme zjistili, že nám menší parkety vyhovují – přeci jen jsme z klubu zvyklí trénovat na menším prostoru.“ vysvětluje Martin.
Ani tak ale nedoufali ve výsledek, jaký se jim podařilo ukořistit. „Šel jsem se podívat na to, kdo postoupil, a když kolem mě chodily páry, se kterými jsme jasně počítali před nás, a nosily si lístečky s výsledky, nedoufal jsem, že bychom tam mohli být my. Když jsem ale uviděl naše číslo na seznamu postupujících, chytil jsem se za hlavu, lehl si na zem a nemohl tomu uvěřit.“ popisuje Martin.